Měsíc do odletu...

ahoj,

vítám vás na mém blogu :) Jak si možná všimnete, je to můj první pokus o blog. A proč jsem se rozhodla jej začít psát? To se dozvíte o pár řádků níže... ale teď něco málo o mě, ať víte, s kým máte tu čest :)

Jmenuji se Lucie a je mi 26 let. Již téměř tři roky pracuji na pobočce jednoho z místních operátorů jako vedoucí prodejny. Práce to jistě není špatná, ačkoli evidentně nebyla stvořená pro mě.

                                                        

                       Miluju totiž CESTOVÁNÍ....

http://lifequotestumblr.com/

Poznávání nových míst, zemí, kultur... které jsou mnohdy tak odlišné, od té naší. Neexistuje pro mne snad lepší pocit než být někde, kde jsem ještě nebyla. Ten úžasný pocit, kdy je člověk od všeho a od všech tak trochu odříznutý, je v cizí zemi, slyší jen jazyk, kterému kolikrát není schopen porozumět, pocit, kdy se může podívat tam, kde nikdy dřív nebyl, poprvé spatřit stavbu, moře, zajímavost, či cokoli jiného naživo, je to neskutečný pocit... neskutečný pocit štěstí, najednou jsem tam, kde jednoduše mám být.

                       MĚSÍC DO ODLETU...

13. října odlétám do Anglie... Stěhuji se... na rok či déle?? 

JAK TO VŠECHNO ZAČALO?

To je tak, když má člověk sny... klasické sny, jak založí rodinu, postaví domek, pořídí si psa... I já takové sny měla a čekala na jejich splnění, ale jak už se to tak občas stává... nic není podle našich představ. Mnoho let jsem čekala na příležitost, na něco víc, co od života můžu mít, ale nešlo to. A víte co? Nakonec to nebylo tak hrozné - ta změna. Stačí jen učinit to rozhodnutí - rozhodnutí, kdy si řeknete, že vám život stojí za něco víc, než jen za čekání, protože čekání může být někdy nekonečné a někdy se nemusíte vlastně dočkat vůbec.

Rozhodla jsem se dál na nic nečekat! Rozhodnutí padlo téměř před rokem. Den, kdy jsem udělala to, co jsem myslela, že v životě nedokážu, změnil můj život. Začala jsem si vážit věcí a lidí kolem sebe, začala jsem se víc na svět usmívat, víc si všímat věcí, které jsou pro mě důležité, začala jsem dělat to, co dělat chci, dělat to, co jsem nedělala, zkrátka ten život žít. A víte co? JE TO NESKUTEČNÝ POCIT!!!

A tak jak plynul čas... začala jsem si pohrávat s myšlenkou, že bych si měla zlepšit jazyk, že bych měla udělat něco víc se svým životem, než čekat zase na někoho jiného, na něco jiného.. Začalo to nenápadně... jazykovým kurzem v zahraničí? Ale najednou to pro mě nebylo dost... 14 dnů, za které zaplatím (kolikrát) šílené peníze, abych se následně vrátila tam, odkud jsem přišla? Ne... to nebylo pro mě... a tak se mi pomalu ale jistě začala v hlavě rodit myšlenka, že se přestěhuji... ne do jiného města, či na druhý konec republiky... nýbrž do Anglie.