Měsíc třetí...

Čas tady tak neskutečně letí, že jsem se ani nenadála a třetí měsíc je už za mnou. Již v minulém příspěvku jsem popisovala některé zážitky, co dalšího jsem ještě zažila? Návštěvu kina, kde jsme shlédly film Hobit - znovu bych na něj asi nešla, na vánoční nákupy jsem zajela i do zdejší Brighton Maríny, což bych mohla popsat jako malé "přímořské městečko"... je to místo, které jakoby leží na vodě, je zde i přístav, kde je zakotvena spousta lodí, můžete se navštívit některé obchůdky, kino, restaurace a spoustu dalších věcí. A pár fotek z místa:

A nesmím zapomenout také na svou první větší událost v Brightonu. Jedná se o Burning the Clocks. Burning the Clocks je událost, kdy oslavují nejkratší den v roce. Celá událost spočívá ve velkém průvodu. Samotného průvodu se můžete sami zůčastnit tím, že si zakoupíte sadu a vyrobíte si svůj vlastní lampion. V průvodu může vidět různé umělce, zpěváky, tanečníky, lidi převlečené za všechno možné a samozřejmě spoustu, spoustu lampionů. Lampionky bývají především ve tvaru různých budov. Na začátku průvodu nese cca 10 lidí obrovské hodiny "Clocks". Letošní hodiny byly ve tvaru Big Ben. Celý průvod byl zakončen na pláži, kde se po dloooouhém čekání hodiny postavily a připravily na samotné pálení. Jakmile se hodiny skácely spálené k zemi, následoval ohňostroj. Bylo úžasné být součástí takové události, které se účastnil snad celý Brighton, všude bylo neskutečně moc lidí, lidi tleskali, nemačkali se a ... byl to hrozně hezký zážitek cítit se součástí toho všeho. 

Na video se můžete mrknout zde: https://www.youtube.com/watch?v=N63HB8ZvX4Y

Skoro jako v Londýně :)

Letos jsem prožila své první Vánoce bez rodiny, bez přátel, v cizí zemi. Neprobouzela jsem se doma, nesledovala pohádky u zdobení vánočního stromku, nedodržovala vánoční tradici, abych viděla Zlaté prasátko. Místo tradiční vánoční večeře jsem Štědrý den trávila v práci a k večeři jsem měla korejský Bibimpab. Místo rozbalování dárků pod stromečkem jsem si rozbalovala dárky s našima přes skype. Vánoce jsou pro mě o tom, abych byla se svými nejbližšími a ačkoli jsem s nimi letošní Vánoce strávit nemohla, jen jsem se utvrdila v tom, jak neskutečnou rodinu a přátele mám a jak moc jsem za ně vděčná. 

Přijdou chvíle, kdy jste ztracení, máte depku, chcete se na vše vykašlat a vrátit se zpět, kdy si uvědomíte, co všechno jste kolikrát museli obětovat pro to, abyste byli momentálně tam, kde jste. Čeho všeho jste se museli vzdát. Ale je to opravdu oběť? Na té dlouhé cestě si uvědomíte spoustu věcí, uvědomíte si, kdo jste, co chcete, kam míříte. Uvědomíte si věci, které jsou v životě důležité. Uvědomíte si, že lidé, kterým na vás opravdu a skutečně záleží tu pro vás budou, ať vás dělí vzdálenost 10, 100 nebo tisíce kilometrů. Prostě tu jsou. 

Náš vánoční stromeček

Vánoční stůl

A můj méďa Sam na objímání, od přátel xx

Střípky ze zimního Brightonu

Vážení a milí,

už je to sakra dlouho co jsem napsala poslední příspěvek... snad mě omluvíte, bylo teď chaotičtější období, ale já přesto nezahálela a pilně sbírala fotky a dokonce i videa toho, co se za poslední dobu událo.

Už jsem v Brightonu přes dva měsíce, čas neskutečně letí a člověk si to ani neuvědomuje a jsou Vánoce. Poslední týdny byly hodně hektické, mezi pobíháním mezi pracemi a obchody, jsem si však našla i chvilky na nějakou tu zábavu, a taky bych se s vámi podělila o pár dalších věcí. 

Zima v Brightonu je celkem teplá, máme tady cca kolem 10°C. Téměř každý den však fouká a MŽÍ!!! Místní zima je zvláštní, myslela jsem, že já - zvyklá z Česka, na kolikrát i -15 až -20°C budu v pohodě, ale člověk se rychle přizpůsobí. Takže ačkoli je zde v podstatě teplo, chodíme zabalení v šálách, rukavicích a čepicích :) a i po dvou měsících mě neustále překvapuje, jak se lidi dokážou obléknout... vzít si na sebe kožich, kotníkové kecky značky Converse a k tomu mít holé kotníky... NECHÁPU!! 

Stejně tak moc nechápu anglické přípravy Vánoce... Angličani totiž mají vánoční stromky již připravené, nazdobené, rozsvícené hned od začátku prosince. Ačkoli možná se není až tak čemu divit, když vánoční výzdoba ve městě byla snad na začátku listopadu že... Jaké pak ty Vánoce mají kouzlo? Na druhou stranu musím uznat, že si asi užívají delší vánoční atmosféru... co já vím...

Angličtina se mi začíná zavrtávat do mozku. Jak se to projevuje? Třeba tak, že když člověk si v duchu přemýšlí, či přemítá co má dělat, co je potřeba přichystat, co komu říct, či co napsat... tak začíná uvažovat v angličtině. Každou větu začínám anglicky. Šílené také je, že už mi vypadávají občas nějaká česká slovíčka, či nedokážu si vzpomenou na český výraz pro dané anglické slovo. Tak to pak vypadá asi takhle, že popisuji rodičům, co jsem měla k obědu stylem: "Noo měla jsem oběd v práci, takže rýži a beff". A oni na to: "Co to je ten beef?". A já:"Noo já si nemůžu vzpomenout, jak to přeložit... hmm, to je to noo... ", a pak radši změním téma :D.

13. prosince na naše dvouměsíční výročí zdejšího pobytu jsem taky slavila svůj svátek... Angličani svátky neznají, nedokáží si představit co znamená "oslavovat jméno". Oni celkově moc svátků nemají, moc svátky neslaví, nemají tolik dnů volna v práci či ve školách jako máme my v ČR. No a abych z toho dne něco měla, tak jsem si koupila svůj PRVNÍ CUPCAKE!!! A víte co? Byl ÚŽASNÝ!! 

White chocolate with raspberry

Jak jsem se již výše zmínila... měla jsem tento měsíc čas i na nějakou tu zábavu a další zážitky. Byla jsem pozvaná na svůj první firemní večírek v Anglii, který se konal 7. prosince. Pracuji v malém korejském fast-foodu, k firmě však také patří sushi restaurace zvaná Sushi Garden. Je vám asi jasné, jak to na večírku vypadalo. Ano... cca 20 korejců, dvě angličanky a já jako jediná blondýna :D Večírek byl super, úžasní lidé, bezva zábava, relax... a níže pár foto pro představu :)

Namul

My boss :-)

Náš stromeček

Další akce, které jsem se zúčastnila byl tzv. Dean XFACTOR v Rottingdean, na který nás pozvala naše paní domácí, která se soutěže účastnila i se svým expřítelem (který soutěž, mimochodem, hned další týden vyhrál). Pro představu jsem chtěla přidat také vítězného zpěváka, bohužel je video moc velké a nelze jej nahrát. Pokud se mi jej podaří nějakým způsobem zmenšit, ráda jej přidám. 

Úžasná výzdoba i atmosféra

Vzhledem k tomu, že článek je nakonec delší než jsem přepokládala, nebudu vás již nadále zdržovat, jděte si užívat Vánoce. O návštěvě Mariny, první návštěvě kina, Burning the Clock a samozřejmě o spoustě dalším... až zase někdy příště :) 

Teď už jen zbývá popřát... 

KRÁSNÉ VÁNOCE, PLNÉ POHODY, RELAXU, LÁSKY... 

Krásné Vánoce...

Změny a čas...

Uplynula téměř polovina měsíce, kdy jsem naposledy přidala příspěvek o mém prvním měsíci zde. Někdy mám pocit (ha, asi většinu času mám pocit), že tu čas běží... tak nějak jinak. Hrozně rychle to všechno utíká a ani nemrknu a za chvíli to budou měsíce dva. Když pominu ty neustále míhající se dny, mění se i spousta věcí kolem. Po první měsíci jsem měla pocit, že nemám vlastně ani nic zařízené, nemám smlouvu, nemám pojištění, nemám nic... a jak to tedy všechno pokračuje?

S hrdostí můžu říct, že začátky jsou překonány a to nejtěžší snad za mnou. Mám již úspěšně založený účet v bance, odeslány podklady pro českou pojišťovnu, na práci v restauraci, které mne tak nebavila a byla pro mne utrpením, jsem se vykašlala a našla si práci jinou. Příští týden mne čeká první výplata, takže se na svět dívá hned optimističtěji. Věci se začínají měnit k lepšímu a jsem za to sakra ráda!

Můj čas je momentálně naplněný prací, prací a zase prací a mezi tím běháním mezi obchody. Ano, již začíná sezóna Vánoc. Vloni jsem nakupovala vánoční dárky dokonce týden před Vánoci, protože nebyl čas, nakoupit je dřív. V Anglii? Začínám nakupovat již na konci listopadu. Místní lidé to tady víc "prožívají"... začínají nakupovat hrozně brzy, brzo je vše vyprodané. A vzhledem k tomu, že bych nerada dopadla jako na Halloween, kdy jsme čekaly na poslední den před tímto svátkem, že nakoupíme nějaké blbinky za poloviční ceny... HA, pěkně jsme se přepočítaly... když jsme přišly do obchodu, již nikde nebylo po Halloweenu ani stopy. 

Tímto poučená se tedy vydávám do ulic několikrát v týdnu, abych ukořistila a vybrala nějaké ty dárečky pro mé nejmilejší - a že to není sakra jednoduché :)

Vzhledem k tomu, že mám jediný den v týdnu jako day off, tak si ho jdu také náležitě užít. Přeji všem krásný zbytek víkendu a zase příště ahoj :)

První měsíc v Brightonu

                                      Dneska je to měsíc. 

První měsíc strávený v Anglii. 

V dnešním příspěvku shrnu některé osobní poznatky z prvního měsíce. Tak jdem na to :)

Práce

Již předchozí příspěvky byly věnované práci, ale vzhledem k tomu, že je to asi věc, kterého nejvíc zajímá, tak jen krátké shrnutí. Po neúspěšném startu v hotelu, jsem ještě první týden měla pohovor v indické restauraci, v této restauraci se i nadále zaučuji. Jak dlouho tam pobudu, těžko říct...uvidíme, jak se věci kolem vyvinou a jak budou spokojení a snad přijde i nějaká ta smlouva. Druhou práci na pár hodin týdně jsem, po zkušebním trainingu, získala v japonském fastfoodu. Práce je to velmi příjemná, jednoduchá a pro zlepšení angličtiny taky super místo. Vzhledem k tomu, že si nejsem jista, zda mi vyhovuje práce po večerech a jestli je práce v restauraci to pravé, rozeslala jsem si pár životopisů. Zítra mne čeká pohovor, tak mi držte pěsti :)

Cestovné

Cestování je zde poměrně drahé. Levnější možností je využití autobusů, mezi dražší pak patří vlaky. Vzhledem k našemu ubytování to však máme kousek do města a do práce mi to trvá cca 20 minut rychlou chůzí, takže autobusy využívám jen vyjímečně. Jedna cesta vychází většinou na cca 2£, pokud víte, že bus využijte za den častěji, vyplatí se vám tzv. saver, který pak vychází na necelých 5£. K zakoupení jsou pak možné i další zvýhodněné jízdenky, měsíční neomezené předplatné vychází cca 66£. 

Počasí

O počasí v Anglii se říká, že je hodně proměnlivé a nikdy není na škodu vzít si s sebou deštník, v létě svetřík apod. A to na 100% platí. Ano, byly tady dny, kdy venku bylo opravdu krásně a teplota přes krásných 20°, ale musím také dodat, že párkrát se opravdu rychle zatáhlo a začal foukat vítr a pršet. Počasí je hodně proměnlivé. Přes den se tak střídá slunce, vítr, zataženo, déšť... všechno dohromady :D Takže není na škodu mít po ruce vždycky deštník či nepromokavou bundu. A byť jsem si hledala na internetu, jaké teploty se tu přibližně pohybují, již po měsíci vím, že jsem se sbalila sakra špatně... 

Co s sebou do Anglie 

Jak čtete výše, sbalila jsem se sakra špatně, především co se týče oblečení. Na nějaké tílka a trička s krátkým rukávem si tu moc nepřijdete (pokud nejste otužilci). Sbalené šaty, sukně apod. mi doteď leží ve skříni nedotčené. A má rada? Nezapomeňte si sbalit teplé ponožky, teplé svetry, mikiny, nepromokavou bundu, rukavice, čepici a vřele můžu doporučit také cestovní adaptér. Jak jsem na internetu vyčetla, v Anglii je lehce k sehnání. No... na letišti určitě. Shánění ve městě zase až tak jednoduché není, zvlášť pokud vám nestačí jen adaptér na nabíjení elektrického zubního kartáčku. Věřte mi - peníze neušetříte, v Anglii adaptér není o nic levnější než v ČR.

Angličtina

Po prvním měsíci nečekejte kdovíjaké zlepšení. Hodně záleží samozřejmě na tom, v jakém prostředí se nacházíte, kde pracujete, s kým se znáte, s kým chodíte ven, s kým a kde bydlíte. Vzhledem k bydlení s Češkou, angličtinu tak hojně nevyužívám. Angličtinu jsem však nucena používat v obou pracích (ačkoli v jedné semnou pracuje jeden Čech a jeden Slovák) a myslím, že je to super, že člověk nemluví pořád se stejnými lidmi a neposlouchá jen stejné přízvuky... Podle některých - má smysl zdejší pobyt, jen když je delší než rok, ideálně dva roky a déle. Tak jsem sama zvědavá, jak to s náma dopadne a jak dlouho se zdržíme.

Ceny

Jak je možné vyčíst z internetu, něco je tu levnější - především oblečení, značkové věci, snad i některá elektronika apod., něco je zde naopak dražší, a to především služby. Ubytování je v Brightonu jedním z nejdražších hned po Londýně. Ceny pokojů se zde pohybují většinou kolem 400-500£, za což můžete mít u nás nájemné na byt, který nemusíte sdílet s několika dalšími lidmi!! Pokud chcete chodit na drink každý den, chodit občas do kina (cca 10£), sportovat apod. - na začátek je to opravdu drahé. Ceny jídla se liší podle druhu a toho, kde kupujete. Myslím však, že ceny jsou tu srovnatelné. Vzhledem k výplatám v UK a výplatám v ČR. Chleba v ČR seženete (momentálně myslím cca 25-30Kč?), v Brightonu sice nemají náš klasický chleba, ale toastový chleba, který seženete cca od 0.50 - 2£ (přesně neřeknu). Díky nastolenému "módu šetření" stále nakupujeme to nejlevnější :) 

Jídlo

V Anglii mají velké snídaně, malé obědy, velké večeře a ty především po osmé hodině a později. V Anglii najdete také neskutečné množství polotovarů všech velikostí, tvarů a chutí... vzhledem k tomu, že jejich příprava jídla spočívá z velké části právě ohřátím výše zmíněného. Jak už jsem zmínila, nemají náš tradiční chleba, rohlíky, nespočet druhů pečiva... za to mají neskutečný výběr toastových chlebů (které jsou mnohem větší, než ty naše), velký výběr sladkého pečiva (muffiny, cupcaky, dortíky a bábovičky všech druhů a chutí, v policích v supermarketu běžně najdete také dorty potažené marcipánem - jaktože se nezkazí?), všeho zde mají více - více ovoce, větší výběr zeleniny, potraviny všech národností a chutí, nespočet druhů mouky, alkoholu apod. Dovoz snad ze všech koutů světa. Chcete jíst indické jídlo? Čínské? Japonské? České? Polské? Mexické? NIC NENÍ PROBLÉM!!! 

Brighton

Zatím jsem neměla čas Brighton pořádně prozkoumat, ale postupem času to hodlám napravit. Brighton je krásné město kde jsou všude davy lidí, na které nejsem zvyklá. Kolikrát je na ulicích tolik lidí, že je šílené se mezi nimi prodírat, když člověk spěchá do práce. Nechybí tu ani moře, neuvěřitelný Brighton Pier, kolo ve stylu "London eye", Mořský svět, neskutečné množství obchodů a obchůdků (a nové stále nacházím), spoustu restaurací všeho druhu. Vše co potřebujete, zde najdete. A lidi? Většina místních lidí je milých... většina lidí, kteří do vás vrazí (byť jste na vině kolikrát vy), se vám omluví. Každý si může dělat co chce, nosit co chce, mluvit jak chce. Není problém potkat na ulici lidi, z nichž člověk naproti vám je zababoulaný od hlavy až k patě, má čepici, šálu a kabát, zatímco člověk hned vedle si jde v tričku s krátkým rukávem, a člověk vedle vás má bundu a na nohou žabky. Takovou směsici lidí z různých koutů světa, s různým vyznáním, s různým náhledem na život nenajdete snad nikde jinde. A TO JE TEPRV ZAČÁTEK... 

Jak jednoduché je v UK najít práci?

Zdravím,

v posledním příspěvku jsem vám stručně shrnula svou jedinou "dohodnutou" práci (pohovor) a jak víte, nedopadla. Práci jsem tedy musela hledat dál. Ještě tentýž večer jsem zasedla k počítači a znovu pátrala, až jsem narazila na inzerát jedné nejmenované restaurace, takže jsem neváhala a CV si poslala. Jaké bylo mé překvapení, když se mi hned následující den ozvali, že mám přijít v neděli na pohovor. Byla jsem nadšená...

Mé nadšení zůstávalo i po pohovoru, který probíhal snad hodinu a půl. Majitel restaurace se zdál velmi milý, všechno mi velmi ochotně vysvětlil a i angličtinu přizpůsobil tak, abych mu mohla bez problémů porozumět. Poté jsme probrali cíle restaurace do budoucna, o co se snaží, jaký má s restaurací záměr, jaké shání lidi... následně jsme diskutovali ohledně mého CV, kde chtěl po mě i názornou ukázku toho, co jsem dělala v předchozím zaměstnání. Člověk by řekl, pohovor jako na manažerskou funkci a ne na servírku... Nicméně jsem byla nadšená, atmosféra podniku byla velmi příjemná, majitel byl milý... co víc si přát? A tak když mi majitel sdělil, že se mu líbím a že mám v průběhu příštího týdne nastudovat menu  a následně v pátek přijít na zkoušku, byla jsem šťastná, že jsem snad našla práci, která mne bude bavit.

No... po téměř dvou týdnech, kdy do restaurace chodím po večerech a mou náplní práce je především stání na ulici a rozdávání vzorků procházejícím lidem, zametání, uklízení, čištění stolů apod. už tak nadšená nejsem. Nějaké zkušenosti s touto prací mám, ale opravdu jsem netušila, že by se mi angličtina měla zlepšit tím, že budu oslovovat procházející lidi na ulici, stále jednou a tou samou větou... a že budu taková holka pro všechno, až na to, že téměř neobsluhuji zákazníky. 

Nicméně... všechno tohle by se dalo překousnout, koneckonců si člověk řekne, že je tam hezké pracovní prostředí a všechno se časem poddá. Koneckonců prvních pár týdnů v Anglii je velmi krušných, vzhledem k neustálému hledání práce, hledání ubytování, zařizování všech potřebných věcí. ALE... když si mě v průběhu týdne pozval šéf na "kobereček", kde jsme si nacvičovali scénku, jak oslovovat zákazníky... nakonec mi nezapomenul ne příliš taktně naznačit, že bych měla být ráda za příležitost, co mi dal, za to, že s mou (údajně ne dobrou angličtinou) by mi práci nikdo jiný nenabídl, jedině nějaký Čech v české firmě a anglicky bych se nenaučila. Nezapomenul taky dodat, že po měsíci mne čeká test všech znalostí, které jsem se tam neučila, taky musím prokazovat více energie a pokud nesplním... tak mám smůlu a můžu jít zase o dům dál. A to ještě nezapomenu dodat, že tohle všechno dělám bez smlouvy, která mi byla slíbena až po splnění testu. 

Abych vám pravdu řekla, tak každý o Anglii říká, že je snadné si zde najít práci a já věřím, že snadné to je... druhou stranou je to, jak se k vám vaši zaměstnavatele budou chovat, jak od vás očekávají, že budete dělat všechno a držet pusu, jen proto, že jste se nedávno přestěhovali a práci zoufale potřebujete... ale pevně věřím, že tento styl vedení nefunguje u všech společností a že i mě se podaří najít práci, kde budu moci dělat něco, co mě bude bavit. Kdo chce práci si časem určitě najde... nebo hned několik. 

A tak jsem učinila i já, našla jsem práci v jednom japonském fasfoodu, kde jsem na pár hodin týdně, práce je to jednoduchá, lidi příjemní a angličtina? Za jeden jediný den strávený ve společnosti milých lidí, kteří si s vámi v angličtině povykládají, je má angličtina mnohem lepší, než v průběhu celého týdne stráveného v restauraci, kde nemám možnost mluvit téměř s nikým, než sama se sebou na ulici. 

Takže status po třech týdnech strávených v UK? 

Mám dvě práce, ale stále hledám tu pravou. Většinu času jsem utahaná jako kotě, protože člověk musí myslet na to, co všechno ještě musí zařídit. Potřebuji si zřídit běžný účet, na který však potřebuji smlouvu, kterou nemám (ale to už snad brzy rozlousknu). Finanční rezerva se krátí a výplata stále není v dohledu. A aby toho nebylo málo, tak naše aktuální paní domácí bude muset prodat svůj byt a tím pádem budeme od ledna bez střechy nad hlavou... takže se můžeme připravovat na další hledání.

P.S. Víte kolik máme "doma" stupňů? 15° :) 

Máte nějaké zkušenosti? Rady? Tipy? Dotazy? Neváhejte se s nimi podělit do komentářů :) 

Ale abych si jen nestýskala... pár fotek na závěr :) Ano, Anglie má i své slunné stránky :) 

Slavné Seven Sisters

 A mají nejlepší muffiny :)

Hledání nemožného? Aneb hledání slušného ubytování a práce...

Ahooj :)

Posledně jste mohli nahlédnout do našeho prvního (ne příliš hezkého) ubytování, jak to tedy probíhalo dál? Nutno podotknout, že již před odjezdem, jsme na internetu marně hledaly slušné ubytování, kde by byli lidi schopni počkat, nebyla vyžadována záloha, ubytování alespoň trochu slušné... jak již asi víte, nenašly jsme nic. Povedlo se mi však ukecat jednoho "landlorda", který byl ochotný pronajmout dva pokoje a počkat nám týden, než bychom se přijely na ubytování podívat s tím, že dokonce týdne by bylo možné se rovnou nastěhovat. Super!! (naivně jsem si myslela). Nejen, že jsme hledaly ubytování snad hodinu a půl - a to s někým, kdo zde žije již několik let - ALE!! samozřejmě že problémem byl zatracený deposit!! Nájem měl činit 450 za jeden a 550 za druhý pokoj, deposit bylo nutné složit ve stejné výši. Jak si asi spočítáte, je to sakra fůra peněz... což by pro nás znamenalo - dát hned od začátku v podstatě všechny peníze, které jsme měly s sebou... takže to by asi nešlo. Hledání tedy pokračovalo.

Až se přes známou známého podařilo a i my našly hned v průběhu prvního týdne ubytování. Když si odpočítáte smrad ze záchodků - hned tří koček, pak je to RÁJ!! Oproti předchozímu ubytování rozhodně. Bydlení sdílíme ještě s majitelkou, máme pro sebe malý, ale útulný pokojík. Poměrně nové, moderní zařízení bytu, možnost vlastního vaření... s majitelkou se moc často nepotkáváme, takže opravdu... větší štěstí jsme mít nemohly. A víte co? I na ty kočky si člověk zvykne :) 

Nové ubytování:

Jak vás možná zajímá... jak je to tu vlastně s tou prací? Existuje neskutečně mnoho diskuzí o tom, zda-li je v Anglii práci těžké najít, či naopak strašně jednoduché. Abych to uvedla na pravou míru. Myslím, že v Anglii najde práci každý, kdo chce pracovat. Práce je tu na výběr spousty - práce v restauracích, barech, v supermarketech, práce ve zdravotnictví, v dalších obchodech... vlastně se mi ještě nestalo, abych šla po ulici a nenarazila na nějaký ten inzerát. Myslím, že jsme odhadly poměrně dobrou dobu na příjezd, vzhledem k blížícím se vánočním svátkům - a světe div se - právě na vánoční svátky nabírají zaměstnance či brigádníky i ty podniky, které by normálně nenabíraly. Vánoce se tu řeší trochu jinak. Důležité je však - snažit se, zaujmout a usmívat se!! :) 

Před odjezdem jsem si rozeslala pár životopisů, především do různých restaurací, hotelů, kaváren. Posílala jsem tedy především na taková místa, kde bych mohla uspět na základě předchozích zkušeností. Asi z 15 zaslaných životopisů se mi ozvali jen z jednoho hotelu, kde jsem měla přijít na pohovor hned středu po příjezdu. 

Měla jsem přijít o půl sedmé ráno s tím, že mě provedou a v devět hodin poté na pohovor. Jaké bylo mé překvapení, když v hotelu o mě nikdo nevěděl? Dohodly jsme se tedy, že se mám zastavit v devět na pohovor s managerem, v průběhu pěti minut jsem se tedy otočila a šlapala zase zpět domů (Proč jsem sakra vstávala?). Tuto cestu jsem absolvovala ještě jednou... a zase neúspěšně. Manager měl volno a do práce nepřišel. Bylo mi tedy řečeno, ať ve čtvrtek přijdu hned na šest hodin ranních a že tedy mě vyzkouší a budu pomáhat při snídaních. Ve čtvrtek probíhalo vše v pořádku a bylo mi slíbeno, že se mi v pátek ozvou... No abych to zkrátila. V pátek mi volal manager, abych přišla na devět hodin, poté na sedmou ranní a večer mi zavolal, že mě vlastně vůbec potřebovat nebudou. No netrefilo by vás?? Takže takhle práce nevyšla... jde se hledat dál.

Mé další peripetie s hledáním práce... zase příště :) 

Mějte se hezky :)

První dojmy v Anglii

Hi, :)

ano, jak už asi víte, již píšu z Anglie, tedy přesněji přímo z Brightonu. První týden zde byl poměrně chaotický a za pár dní už budu mít za sebou prvních  dnů. 

Abych pravdu řekla... první den, který jsme strávily cestováním se zdál nekonečný. Začal již před šestou hodinou ranní, kdy mě naši vezli do Olomouce na hlavní nádraží, následoval přesun vlakem do Prahy, z vlakového nádraží pak nacpaným MHD na letiště, zde poměrně hodně front k vyčkání, následné čekání na let (trošku se zpožděním), následoval asi dvou hodinový let. Po příletu na letiště Gatwick se stály další fronty (já měla naštěstí nový pas s čipem, takže jsem stát frontu nemusela, nicméně jsem čekala na kamarádku, takže jsem si taky postála :D ), čekalo nás vyzvednutí kufrů, a řešení dopravy, jak se vlastně do toho Brightonu dostaneme. Nejjednodušším řešením byla volba vlaku (byť je to zde poměrně drahá záležitost)... na ten nasednete v podstatě hned u letiště. 

Po příjezdu do Brightonu, kde nás čekala kamarádčina teta, jsme se jely ubytovat. Měly jsme domluvené ubytování na první týden u ní. Teta bydlí také v podnájmu a opravu vám nepřiji vidět ty podmínky... ačkoli přidávám pár fotek. 

První noc jsme strávily u tety v pokoji na zemi. Pokoj je mimochodem tak malinkatý, že si tam vleže ani nohy nenatáhnete :). Vzhledem k tomu, že majitelka domku odjížděla druhý den na dovolenou, uvolnila nám svou ložnici, kde jsme po zbytek týdne mohly přespávat v jeji posteli. Ale řeknu vám... tolik špíny, smradu, neskutečného nepořádku, chlupů od koček, plísně atd. jsem snad v životě neviděla. 

Náš první pokoj:

Co se mi na našem prvním pokoji "líbilo" nejvíc - nepochybně nedostatek světla. Celkově všude v domě byl velký nedostatek světla, v obýváku byly neustále zatažené žaluzie (a i po našich pokusech, byly následující den znovu zatažené), v koupelně byla také žaluzie zatažená, a v pokoji jsme měly světlo, které bylo jako z laciného hotelu - červené. Okno do pokoje bylo zakryté nepropustnou látkou, která byla přicvakaná sešívačkou k rámu okna, takže sluneční paprsky se do pokoje dostaly opravdu jen minimálně. 

První dojmy po příjezdu do Anglie? Ponuro, šedo, déšť... sakra co tu dělám, proč jsem se tak rozhodla? Jak to tady přežiju? To jsem byla hodně naivní, když jsem si říkala, že tu zůstanu rok a déle... Nevydržím tu snad ani měsíc!!!

Ale po téměř dnech můžu říct... že člověk si zvykne opravdu na všechno. O dalších zážitcích s hledáním práce a dalšího ubytování vám povím příště :) 

Mějte se krásně,

L. 

P.S. První foto moře, které mi vždycky spolehlivě zvedne náladu.