Měsíc třetí...

Čas tady tak neskutečně letí, že jsem se ani nenadála a třetí měsíc je už za mnou. Již v minulém příspěvku jsem popisovala některé zážitky, co dalšího jsem ještě zažila? Návštěvu kina, kde jsme shlédly film Hobit - znovu bych na něj asi nešla, na vánoční nákupy jsem zajela i do zdejší Brighton Maríny, což bych mohla popsat jako malé "přímořské městečko"... je to místo, které jakoby leží na vodě, je zde i přístav, kde je zakotvena spousta lodí, můžete se navštívit některé obchůdky, kino, restaurace a spoustu dalších věcí. A pár fotek z místa:

A nesmím zapomenout také na svou první větší událost v Brightonu. Jedná se o Burning the Clocks. Burning the Clocks je událost, kdy oslavují nejkratší den v roce. Celá událost spočívá ve velkém průvodu. Samotného průvodu se můžete sami zůčastnit tím, že si zakoupíte sadu a vyrobíte si svůj vlastní lampion. V průvodu může vidět různé umělce, zpěváky, tanečníky, lidi převlečené za všechno možné a samozřejmě spoustu, spoustu lampionů. Lampionky bývají především ve tvaru různých budov. Na začátku průvodu nese cca 10 lidí obrovské hodiny "Clocks". Letošní hodiny byly ve tvaru Big Ben. Celý průvod byl zakončen na pláži, kde se po dloooouhém čekání hodiny postavily a připravily na samotné pálení. Jakmile se hodiny skácely spálené k zemi, následoval ohňostroj. Bylo úžasné být součástí takové události, které se účastnil snad celý Brighton, všude bylo neskutečně moc lidí, lidi tleskali, nemačkali se a ... byl to hrozně hezký zážitek cítit se součástí toho všeho. 

Na video se můžete mrknout zde: https://www.youtube.com/watch?v=N63HB8ZvX4Y

Skoro jako v Londýně :)

Letos jsem prožila své první Vánoce bez rodiny, bez přátel, v cizí zemi. Neprobouzela jsem se doma, nesledovala pohádky u zdobení vánočního stromku, nedodržovala vánoční tradici, abych viděla Zlaté prasátko. Místo tradiční vánoční večeře jsem Štědrý den trávila v práci a k večeři jsem měla korejský Bibimpab. Místo rozbalování dárků pod stromečkem jsem si rozbalovala dárky s našima přes skype. Vánoce jsou pro mě o tom, abych byla se svými nejbližšími a ačkoli jsem s nimi letošní Vánoce strávit nemohla, jen jsem se utvrdila v tom, jak neskutečnou rodinu a přátele mám a jak moc jsem za ně vděčná. 

Přijdou chvíle, kdy jste ztracení, máte depku, chcete se na vše vykašlat a vrátit se zpět, kdy si uvědomíte, co všechno jste kolikrát museli obětovat pro to, abyste byli momentálně tam, kde jste. Čeho všeho jste se museli vzdát. Ale je to opravdu oběť? Na té dlouhé cestě si uvědomíte spoustu věcí, uvědomíte si, kdo jste, co chcete, kam míříte. Uvědomíte si věci, které jsou v životě důležité. Uvědomíte si, že lidé, kterým na vás opravdu a skutečně záleží tu pro vás budou, ať vás dělí vzdálenost 10, 100 nebo tisíce kilometrů. Prostě tu jsou. 

Náš vánoční stromeček

Vánoční stůl

A můj méďa Sam na objímání, od přátel xx